Pod pojmem „křivka“ si můžeme představit nejrůznější věci. Podle toho, v jakém oboru se kdo pohybuje.
o Milovník ženské krásy si asi vybaví krásnětvarované boky nějaké přitažlivé ženy.
o Matematik před sebou uvidí geometrický jednorozměrný objekt.
o Ornitolog si okamžitě vzpomene na malého ptáčka, který se trochu podobá pěnkavě.
Křivku obecnou bychom mohli zahlédnout nejen v evropských lesích. Je rozšířená i v Asii a Severní Americe. Obývá výhradně jehličnaté lesy. U nás ji můžete potkat zejména v našich pohořích, kterými jsou
– Krušné hory
– Krkonoše
– Šumava
– Jizerské hory
– Javorníky
– Bílé Karpaty
– Moravskoslezské Beskydy.
Někdy se může zatoulat i do jiných částí naší země. Pozorována byla i v okolí Moravského krasu, a dokonce i v Praze. Tam má ale asi s tím jehličnatým lesem trochu problém.
Křivka má jedno tajemství
Sameček křivky je výrazněji zbarvený. Jeho peří bývá cihlově červené, ale může se vyskytovat i zbarvený do žluta. Méně nápadná samička se musí spokojit s olivově hnědou barvou. Křivky se dají také rozpoznat podle toho, že létají ve větších hejnech a na obloze opisují vlnovku. Její název vznikl patrně z toho, že má zobák zvláštně překřížený.
o Příroda jim dala vlastně takový malýlouskáček, kterým dokáží rozlousknout šišky smrků a jedlí.
o Hákovitě zahnutým zobákem dokáží odtrhnout jednotlivé lístky šišky, a tak se dostat ke své potravě, kterou jsou semena.
Další výhodou, kterou je moudrá příroda vybavila, jsou jejich nohy s pohyblivými prsty. Těmi dovedou šišku uchopit a pohodlně držet. Podle ornitologů skrývá křivka jedno tajemství. Tito drobní ptáčci ozobávají vápennou omítku lesních chat a hájoven. Ještě nebylo odhaleno, zdali to dělají z důvodu doplnění vápníku nebo prostě proto, že se právě nudí. Křivka, ačkoliv na to nevypadá, je velký otužilec. S hnízděním nečeká, až vykoukne hřejivé sluníčko, ale začíná hnízdit už ve studeném lednu.