Blog

Výběr žárovek do domácnosti by měl být poměrně pečlivý, protože proč byste měli utrácet peníze za něco, co můžete mít i levněji? Ano, bavíme se zde o tom, kolik zaplatíte za svícení. Spotřeba elektrické energie totiž není něčím zanedbatelným. V dnešní době jsou v módě domácnosti, které jsou energeticky téměř nezávislé, takže šetří svým majitelům peníze, a zároveň jsou také šetrné k životnímu prostředí.

Volba je jasná
Jestli tedy chcete snížit energetickou náročnost svojí domácnost, volba vhodných světelných zdrojů je první krok, na který byste se měli soustředit. Led žárovka e27 je velice oblíbeným světelným zdrojem, se kterým je spokojeno mnoho domácností. V čem tkví výhody této žárovky?
Hlavní výhodou je samozřejmě spotřeba elektrické energie, ta je totiž skutečně minimální. Na rozdíl od klasických světelných zdrojů je i desetinásobně nižší, což už se na celkové spotřebě Vašeho bydlení podepíše, tím si můžete být naprosto jistí. Další velkou výhodou je bezproblémové fungování a dlouholetá životnost.
Zamyslete se tedy i Vy nad tím, jaké doma používáte světelné zdroje, a zda není čas na nějakou změnu. Budete šetřit svoje peníze, které můžete využít i jinými způsoby než tím, že jimi zaplatíte účty za elektrickou energii. Úspory jsou mnohdy velice výrazně, navíc pořizovací cena takových světelných zdrojů není vůbec vysoká.
 

Vsaďte na prvotřídní kvalitu

Jestli tedy chcete pro svoje bydlení jenom to nejlepší, rádi byste platili méně a chcete snížit energetickou náročnost svojí domácnosti, je vhodné začít právě od světelných zdrojů. S nimi totiž nemůžete udělat chybu. Jsou bezproblémové, vždy skvěle slouží a vydrží Vám dlouhé roky. Také nemusíte mít obavy ze spálenin, protože LED světelné zdroje nijak výrazně nehřejí, což je také velká výhoda.

Výběr žárovek do domácnosti by měl být poměrně pečlivý, protože proč byste měli utrácet peníze za něco, co můžete mít i levněji? Ano, bavíme se zde o tom, kolik zaplatíte za svícení. Spotřeba elektrické energie totiž není něčím zanedbatelným. V dnešní době jsou v módě domácnosti, které jsou energeticky téměř nezávislé, takže šetří svým majitelům peníze, a zároveň jsou také šetrné k životnímu prostředí.

Volba je jasná
Jestli tedy chcete snížit energetickou náročnost svojí domácnost, volba vhodných světelných zdrojů je první krok, na který byste se měli soustředit. Led žárovka e27 je velice oblíbeným světelným zdrojem, se kterým je spokojeno mnoho domácností. V čem tkví výhody této žárovky?
Hlavní výhodou je samozřejmě spotřeba elektrické energie, ta je totiž skutečně minimální. Na rozdíl od klasických světelných zdrojů je i desetinásobně nižší, což už se na celkové spotřebě Vašeho bydlení podepíše, tím si můžete být naprosto jistí. Další velkou výhodou je bezproblémové fungování a dlouholetá životnost.
Zamyslete se tedy i Vy nad tím, jaké doma používáte světelné zdroje, a zda není čas na nějakou změnu. Budete šetřit svoje peníze, které můžete využít i jinými způsoby než tím, že jimi zaplatíte účty za elektrickou energii. Úspory jsou mnohdy velice výrazně, navíc pořizovací cena takových světelných zdrojů není vůbec vysoká.
 

Vsaďte na prvotřídní kvalitu

Jestli tedy chcete pro svoje bydlení jenom to nejlepší, rádi byste platili méně a chcete snížit energetickou náročnost svojí domácnosti, je vhodné začít právě od světelných zdrojů. S nimi totiž nemůžete udělat chybu. Jsou bezproblémové, vždy skvěle slouží a vydrží Vám dlouhé roky. Také nemusíte mít obavy ze spálenin, protože LED světelné zdroje nijak výrazně nehřejí, což je také velká výhoda.

Syndrom prázdného hnízdaje neoficiální termín, kterým nazýváme stav plný smutku po tom, co děti dospějí, najdou si své vlastní bydlení a začnou plně zodpovídat za své životy. Stručně řečeno osamostatní se.
Každá žena se na tu chvíli těší a plánuje spoustu věcí. Slibuje si, že až děti opustí domov, bude:

• mít konečně čas na své koníčky
• bude se stýkat s přáteli
• doplní si vzdělání
• bude se věnovat partnerovi

Když se děti odstěhují

Když ovšem ten okamžik nastane, tak zjistí, že:

• nemá žádné koníčky, protože veškerý volný čas věnovala rodině
• nemá přátele, protože sociální kontakty v průběhu desetiletí postupně zanikly
• nevnímá motivaci k doplnění vzdělání, protože je zřejmé, že v určitém věku vyhlídku na profesní postup nelze očekávat
• partnerská krize je v takovém stavu, že vnímá jen odcizení, které vzniklo v průběhu let

 
Vlastně by se dalo říci, že najednou vidí celou řadu problémů, které dříve odmítala vidět a maskovala to péčí o rodinu. Spolu s odchodem dětí všechny vytěsněné problémy vidí v plné jejich šíři. Mluvit o prevenci je v tomto okamžiku marné. Každopádně krize ovšem vždy přináší nový potenciál.
 

• Nikdo není tak starý, aby si nenašel nový koníček
• Když prožíváte pocity osamění, nečekejte, až si vás někdo najde, ale buďte aktivní. Přihlaste se do nějakého spolku, věnujte se dobrovolnictví, zorganizujte firemní večírek
• nemusíte nutně začít studovat univerzitu, co třeba zkusit masérský kurz. Můžete si tímto způsobem přivydělávat, a kdo ví, třeba si na stará kolena pořídíte vlastní salón
• buďte s partnerem k sobě upřímní, pokud vnímáte Vy nebo partner, že jste cizí lidé, kteří spolu nechtějí žít, rozejděte se. Pokud k sobě i navzdory odcizení stále něco cítíte, zkuste na vztahu pracovat. Pozor ovšem na velké změny, to by Vás vztah nemusel unést. Začínejte pomalu a postupně, netlačte příliš na pilu.

Syndrom prázdného hnízdaje neoficiální termín, kterým nazýváme stav plný smutku po tom, co děti dospějí, najdou si své vlastní bydlení a začnou plně zodpovídat za své životy. Stručně řečeno osamostatní se.
Každá žena se na tu chvíli těší a plánuje spoustu věcí. Slibuje si, že až děti opustí domov, bude:

• mít konečně čas na své koníčky
• bude se stýkat s přáteli
• doplní si vzdělání
• bude se věnovat partnerovi

Když se děti odstěhují

Když ovšem ten okamžik nastane, tak zjistí, že:

• nemá žádné koníčky, protože veškerý volný čas věnovala rodině
• nemá přátele, protože sociální kontakty v průběhu desetiletí postupně zanikly
• nevnímá motivaci k doplnění vzdělání, protože je zřejmé, že v určitém věku vyhlídku na profesní postup nelze očekávat
• partnerská krize je v takovém stavu, že vnímá jen odcizení, které vzniklo v průběhu let

 
Vlastně by se dalo říci, že najednou vidí celou řadu problémů, které dříve odmítala vidět a maskovala to péčí o rodinu. Spolu s odchodem dětí všechny vytěsněné problémy vidí v plné jejich šíři. Mluvit o prevenci je v tomto okamžiku marné. Každopádně krize ovšem vždy přináší nový potenciál.
 

• Nikdo není tak starý, aby si nenašel nový koníček
• Když prožíváte pocity osamění, nečekejte, až si vás někdo najde, ale buďte aktivní. Přihlaste se do nějakého spolku, věnujte se dobrovolnictví, zorganizujte firemní večírek
• nemusíte nutně začít studovat univerzitu, co třeba zkusit masérský kurz. Můžete si tímto způsobem přivydělávat, a kdo ví, třeba si na stará kolena pořídíte vlastní salón
• buďte s partnerem k sobě upřímní, pokud vnímáte Vy nebo partner, že jste cizí lidé, kteří spolu nechtějí žít, rozejděte se. Pokud k sobě i navzdory odcizení stále něco cítíte, zkuste na vztahu pracovat. Pozor ovšem na velké změny, to by Vás vztah nemusel unést. Začínejte pomalu a postupně, netlačte příliš na pilu.

Myslím, že člověk nemusí namalovat stovky obrazů, aby se poznala jeho genialita. A také ne každý musí čekat na uznání, které přijde až po jeho smrti. Přesně tak to bylo v životě holandského malíře, žijícího v sedmnáctém století.

Jeho jméno zní Jan Vermeer van Delft.
·        Malíř, který za svůj život namaloval jen asi třicet sedm děl, se živil hlavně obchodem.
·        Prodával a kupoval výtvory svých kolegů.
·        Byl uznávaným znalcem ve svém oboru, a tak se na něho obraceli lidé se žádostmi o posouzení pravosti obrazů, které hodlali koupit.

Posuzoval i takové velikány, jako byl například Michelangelo.
Finančně na tom tedy nebyl špatně.Dokonce byl schopen bez problémů uživit i svou početnou rodinu. A to měl jedenáct dětí. Do jejich osudů však zasáhla francouzská invaze a obrazy přestaly být v kurzu. Zchudl a brzy na to zemřel. Jeho díla však visí například v Metropolitním muzeu v New Yorku nebo v Národní galerii ve Washingtonu. Ale jsou to skutečně jeho obrazy?
 

Co je vlastně pravé?

Toto téma mě zaujalo proto, že je na něm krásně vidět, jaké paradoxy život přináší. Malíř, který celý život odhaloval falzifikátory, se stane obětí jednoho z nich. V polovině dvacátého století se objevuje taktéž holandský, ale neuznaný malíř Han van Meegeren, který se rozhodne za svůj neúspěch se pomstít. Zjistí, které Vermeerovy obrazy jsou ztracené a díru zaplní.

Kdyby jeden z nich neprodal Hermanu Göringovi a nebyl po válce obviněn za kolaboraci, na nic by se nepřišlo. Jeho obrazy byly však tak dokonalé, že mu u soudu nikdo nevěřil. Musel ve vazbě namalovat jeden z nich, aby ho mohli za tento zločin soudit. Do vězení, kde měl strávit pouhý rok, však nikdy nenastoupil, protože zemřel.

Dodnes není docela jasné, které obrazy, který malíř vytvořil. Myslím, že pomsta docela vyšla. A rozhodně je mi tento zneuznaný umělec mnohem sympatičtější než jiný, který si vybil svůj neúspěch na celém světě.
 

Myslím, že člověk nemusí namalovat stovky obrazů, aby se poznala jeho genialita. A také ne každý musí čekat na uznání, které přijde až po jeho smrti. Přesně tak to bylo v životě holandského malíře, žijícího v sedmnáctém století.

Jeho jméno zní Jan Vermeer van Delft.
·        Malíř, který za svůj život namaloval jen asi třicet sedm děl, se živil hlavně obchodem.
·        Prodával a kupoval výtvory svých kolegů.
·        Byl uznávaným znalcem ve svém oboru, a tak se na něho obraceli lidé se žádostmi o posouzení pravosti obrazů, které hodlali koupit.

Posuzoval i takové velikány, jako byl například Michelangelo.
Finančně na tom tedy nebyl špatně.Dokonce byl schopen bez problémů uživit i svou početnou rodinu. A to měl jedenáct dětí. Do jejich osudů však zasáhla francouzská invaze a obrazy přestaly být v kurzu. Zchudl a brzy na to zemřel. Jeho díla však visí například v Metropolitním muzeu v New Yorku nebo v Národní galerii ve Washingtonu. Ale jsou to skutečně jeho obrazy?
 

Co je vlastně pravé?

Toto téma mě zaujalo proto, že je na něm krásně vidět, jaké paradoxy život přináší. Malíř, který celý život odhaloval falzifikátory, se stane obětí jednoho z nich. V polovině dvacátého století se objevuje taktéž holandský, ale neuznaný malíř Han van Meegeren, který se rozhodne za svůj neúspěch se pomstít. Zjistí, které Vermeerovy obrazy jsou ztracené a díru zaplní.

Kdyby jeden z nich neprodal Hermanu Göringovi a nebyl po válce obviněn za kolaboraci, na nic by se nepřišlo. Jeho obrazy byly však tak dokonalé, že mu u soudu nikdo nevěřil. Musel ve vazbě namalovat jeden z nich, aby ho mohli za tento zločin soudit. Do vězení, kde měl strávit pouhý rok, však nikdy nenastoupil, protože zemřel.

Dodnes není docela jasné, které obrazy, který malíř vytvořil. Myslím, že pomsta docela vyšla. A rozhodně je mi tento zneuznaný umělec mnohem sympatičtější než jiný, který si vybil svůj neúspěch na celém světě.
 

Klobouky jsou dnes přežitkem, myslíte si? Není to pravda.
·         Jak jste na tom s kloboukovou módou vy?
Nosili jste někdy klobouky? Třeba jako děti, nebo alespoň v létě, když je horko a je třeba si něčím chránit hlavu, abychom nedostali úpal nebo úžeh? Nosíte raději barevné klobouky, nebo třeba slamáky? Jsou podle vás klobouky elegantní, nebo jenom funkční, a to ve smyslu pokrývka hlavy?

·         Klobouky jsou stále v módě už od pradávna
Nejde jenom o praktičnost této pokrývky hlavy, jde ovšem i o styl. Klobouk je zkrátka nenahraditelný módní doplněk, který nás provází po staletí. Už někdy před pěti tisíci lety se ve starověkém Egyptě nosily pokrývky hlavy, klobouky, které byly ze slámy a chránily lidi před ostrým sluncem. Ženy v Egyptě k tomuto klobouku měly i závoj.

·         Nahradil i korunu
Ve středověku byl klobouk něco jako poznávací znamení mezi skupinami obyvatel města. Pro příklad dámy z vysoké společnosti a zámožné ženy nosily „heniny“, to byly dlouhé klobouky špičatého střihu, jež měly tvar jako kornout. Tento klobouk byl ve středověku nedílnou součástí módy hlavně ve vyšší společnosti. Avšak klobouky ve středověku se netýkaly jenom žen. Také muži si zdobili hlavy nejrůznějšími pokrývkami, a dokonce císař Rudolf II. nosil často klobouk místo koruny. A populární typ klobouku zvaný baret pochází rovněž z této doby.

·         Od humanismu po současnost
Humanismus, tedy doba někdy od konce patnáctého století, byla doslova zlatým věkem kloboučnictví. Nejčastěji se vyráběly z plsti a být kloboučníkem znamená jistou výsadu, ve společnosti má tato pozice vysoké ocenění. Tyto pokrývky hlavy jsou čím dál častěji pouze módními doplňky, proto jsou stále zdobnější a odvážnější.

Osmnácté století, tedy doba rokoka a přehnaně zdobného stylu, se v tomto vyloženě vyžívá. Klobouky zdobí všechno možné od ovoce, živých květů až po mrtvá vycpaná zvířata. Velmi oblíbené bylo peří, ale také ovoce. Nejznámější osobou, která byla proslavená svými megalomanskými klobouky, byla Marie Antoinetta, která byla těmito obřími a fascinujícími klobouky naprosto posedlá.

Klobouky jsou dnes přežitkem, myslíte si? Není to pravda.
·         Jak jste na tom s kloboukovou módou vy?
Nosili jste někdy klobouky? Třeba jako děti, nebo alespoň v létě, když je horko a je třeba si něčím chránit hlavu, abychom nedostali úpal nebo úžeh? Nosíte raději barevné klobouky, nebo třeba slamáky? Jsou podle vás klobouky elegantní, nebo jenom funkční, a to ve smyslu pokrývka hlavy?

·         Klobouky jsou stále v módě už od pradávna
Nejde jenom o praktičnost této pokrývky hlavy, jde ovšem i o styl. Klobouk je zkrátka nenahraditelný módní doplněk, který nás provází po staletí. Už někdy před pěti tisíci lety se ve starověkém Egyptě nosily pokrývky hlavy, klobouky, které byly ze slámy a chránily lidi před ostrým sluncem. Ženy v Egyptě k tomuto klobouku měly i závoj.

·         Nahradil i korunu
Ve středověku byl klobouk něco jako poznávací znamení mezi skupinami obyvatel města. Pro příklad dámy z vysoké společnosti a zámožné ženy nosily „heniny“, to byly dlouhé klobouky špičatého střihu, jež měly tvar jako kornout. Tento klobouk byl ve středověku nedílnou součástí módy hlavně ve vyšší společnosti. Avšak klobouky ve středověku se netýkaly jenom žen. Také muži si zdobili hlavy nejrůznějšími pokrývkami, a dokonce císař Rudolf II. nosil často klobouk místo koruny. A populární typ klobouku zvaný baret pochází rovněž z této doby.

·         Od humanismu po současnost
Humanismus, tedy doba někdy od konce patnáctého století, byla doslova zlatým věkem kloboučnictví. Nejčastěji se vyráběly z plsti a být kloboučníkem znamená jistou výsadu, ve společnosti má tato pozice vysoké ocenění. Tyto pokrývky hlavy jsou čím dál častěji pouze módními doplňky, proto jsou stále zdobnější a odvážnější.

Osmnácté století, tedy doba rokoka a přehnaně zdobného stylu, se v tomto vyloženě vyžívá. Klobouky zdobí všechno možné od ovoce, živých květů až po mrtvá vycpaná zvířata. Velmi oblíbené bylo peří, ale také ovoce. Nejznámější osobou, která byla proslavená svými megalomanskými klobouky, byla Marie Antoinetta, která byla těmito obřími a fascinujícími klobouky naprosto posedlá.

Forma nákupů, která je již v mnohých zemích samozřejmostí, se pomalu ale jistě dere i do Česka. Končí doba, kdy složitě plníme koš s výrobky, které chceme koupit, pak je zase vše musíme vyskládat na běžící pás u pokladny a ve finále zase vše složit do koše.

Takový nákup, který byl a je ještě v mnohých supermarketech samozřejmostí, dnes už takový být nemusí. Některé supermarkety zavedly nový způsob nákupu, který ušetří čas a námahu nejen nakupujícím, ale i náklady pro supermarkety ve formě snížení stavu pokladních.
 

– vyzvedneme si u pokladny skener, který si podle návodu zaktivujeme azavěsíme do stojánku na koši.
– každou koupenou položku naskenujeme pomocí skeneru a čárového kódu na zboží
– okamžitě můžeme sledovat, kolik bude dělat naše útrata
– po nákupu ukončíme na skeneru nákup a zajedeme k pokladně bez pokladní.
– může se stát, že budeme vyzváni ke kontrole nákupu, které je náhodné a vybírá jej počítač
– pokud se tak nestane nebo je kontrola provedena, zaplatíme cenu nákupu kartou
 

– můžeme již během nákupu sledovat, kolik jsme utratili a tak svojí útratu řídit
– ušetříme čas i fyzickou námahu, které jsme jindy museli věnovat na vyskládání nakoupených produktů na pás u pokladny, vyčkat, až namarkuje pokladní nákup a posléze naskládat nakoupené zboží opět do nákupního koše.

– možnost zapomenout naskenovat některé zboží a následné nepříjemnosti při kontrole nákupu
– možnost, že se některá položka naskenuje vícekrát, pokud uděláme nějakou chybu ve skenování
– pravděpodobná nedostupnost pro seniory, kteří nemají počítačovou gramotnost
– nedostupnost pro osoby mladší 18 let
– nutnost platit bezhotovostně

Tuto službu, která si nyní hledá do Česka cestu, lze zhodnotit asi takto. Jde o službu, která má mnoho výhod, líbí se hlavně mužům, kterým se tak zpříjemní jejich tolik nenáviděné nákupy trochou techniky. Ale i ženy jásají nad novým způsobem nákupu. Totiž zkuste vzít 3 x do ruky ten samý výrobek, než jej doma uložíte do spíže. Není to žádná fyzická legrace.

Zmíněný způsob má ale i svá negativa jako každé nové začátky. Je třeba se ale radovat z toho, že pokrok do našich obchodů přece jen vchází a blýská se na lepší časy.

Forma nákupů, která je již v mnohých zemích samozřejmostí, se pomalu ale jistě dere i do Česka. Končí doba, kdy složitě plníme koš s výrobky, které chceme koupit, pak je zase vše musíme vyskládat na běžící pás u pokladny a ve finále zase vše složit do koše.

Takový nákup, který byl a je ještě v mnohých supermarketech samozřejmostí, dnes už takový být nemusí. Některé supermarkety zavedly nový způsob nákupu, který ušetří čas a námahu nejen nakupujícím, ale i náklady pro supermarkety ve formě snížení stavu pokladních.
 

– vyzvedneme si u pokladny skener, který si podle návodu zaktivujeme azavěsíme do stojánku na koši.
– každou koupenou položku naskenujeme pomocí skeneru a čárového kódu na zboží
– okamžitě můžeme sledovat, kolik bude dělat naše útrata
– po nákupu ukončíme na skeneru nákup a zajedeme k pokladně bez pokladní.
– může se stát, že budeme vyzváni ke kontrole nákupu, které je náhodné a vybírá jej počítač
– pokud se tak nestane nebo je kontrola provedena, zaplatíme cenu nákupu kartou
 

– můžeme již během nákupu sledovat, kolik jsme utratili a tak svojí útratu řídit
– ušetříme čas i fyzickou námahu, které jsme jindy museli věnovat na vyskládání nakoupených produktů na pás u pokladny, vyčkat, až namarkuje pokladní nákup a posléze naskládat nakoupené zboží opět do nákupního koše.

– možnost zapomenout naskenovat některé zboží a následné nepříjemnosti při kontrole nákupu
– možnost, že se některá položka naskenuje vícekrát, pokud uděláme nějakou chybu ve skenování
– pravděpodobná nedostupnost pro seniory, kteří nemají počítačovou gramotnost
– nedostupnost pro osoby mladší 18 let
– nutnost platit bezhotovostně

Tuto službu, která si nyní hledá do Česka cestu, lze zhodnotit asi takto. Jde o službu, která má mnoho výhod, líbí se hlavně mužům, kterým se tak zpříjemní jejich tolik nenáviděné nákupy trochou techniky. Ale i ženy jásají nad novým způsobem nákupu. Totiž zkuste vzít 3 x do ruky ten samý výrobek, než jej doma uložíte do spíže. Není to žádná fyzická legrace.

Zmíněný způsob má ale i svá negativa jako každé nové začátky. Je třeba se ale radovat z toho, že pokrok do našich obchodů přece jen vchází a blýská se na lepší časy.