Každá žena se na tu chvíli těší a plánuje spoustu věcí. Slibuje si, že až děti opustí domov, bude:
- mít konečně čas na své koníčky
- bude se stýkat s přáteli
- doplní si vzdělání
- bude se věnovat partnerovi
Když se děti odstěhují
Když ovšem ten okamžik nastane, tak zjistí, že:
- nemá žádné koníčky, protože veškerý volný čas věnovala rodině
- nemá přátele, protože sociální kontakty v průběhu desetiletí postupně zanikly
- nevnímá motivaci k doplnění vzdělání, protože je zřejmé, že v určitém věku vyhlídku na profesní postup nelze očekávat
- partnerská krize je v takovém stavu, že vnímá jen odcizení, které vzniklo v průběhu let
Vlastně by se dalo říci, že najednou vidí celou řadu problémů, které dříve odmítala vidět a maskovala to péčí o rodinu. Spolu s odchodem dětí všechny vytěsněné problémy vidí v plné jejich šíři. Mluvit o prevenci je v tomto okamžiku marné. Každopádně krize ovšem vždy přináší nový potenciál.
- Nikdo není tak starý, aby si nenašel nový koníček
- Když prožíváte pocity osamění, nečekejte, až si vás někdo najde, ale buďte aktivní. Přihlaste se do nějakého spolku, věnujte se dobrovolnictví, zorganizujte firemní večírek
- nemusíte nutně začít studovat univerzitu, co třeba zkusit masérský kurz. Můžete si tímto způsobem přivydělávat, a kdo ví, třeba si na stará kolena pořídíte vlastní salón
- buďte s partnerem k sobě upřímní, pokud vnímáte Vy nebo partner, že jste cizí lidé, kteří spolu nechtějí žít, rozejděte se. Pokud k sobě i navzdory odcizení stále něco cítíte, zkuste na vztahu pracovat. Pozor ovšem na velké změny, to by Vás vztah nemusel unést. Začínejte pomalu a postupně, netlačte příliš na pilu.